VYSOKÉ TATRY 2012
srpen 2012 | Poprad, Zbojnická chata, Východná Vysoká, Čierný Váh, Javorová dolina
Vysoké Tatry jsou pro mě srdeční záležitost. Jednak se mi velmi líbí, protože na relativně malém území je toho spousta krásného k vidění, od skalisek a ostrých štítů, přes krásná plesa až po většinou malebné doliny s horskými potůčky, ale také proto, že jsem zde strávil díky velké části rodiny velkou část svého dětství a i své první krůčky udělal v Tatranské Lomnici. Díky velké rozmanitosti na malém prostoru je proto prakticky za každým rohem něco nového k vidění, a majestátnost skalisek působí díky výraznějšímu profilu ohromujícím dojmem.
ZBOJNICKÁ CHATA (Veľká Studená dolina)
Zbojnická chata - túra na Zbojnickou chatu ve Veľké Studené doline je chtělo by se na poměry Tater říct lehčí procházkou. Svižnějším tempem z Hrebienoku nějaké 2-2,5 hodinky krásnou dolinou plnou zeleně a vody. Není ani nijak extrémně náročná na kondičku, stoupání nejsou většinou nijak příkrá, jen v pár místech je potřeba využít řetězy. Pro začátek aby člověk "nepřepálil start" úplně ideální.
ČIERNY VÁH (přečerpávací nádrž)
Další den jsme si s bratránkem a dcerou Julinou domluvili cyklovýlet a rovnou na přečerpávací nádrž Čierný Váh. Nějakých odhadem 8 km stálého dlouhého a celkem značného stoupání, trvajícího něco přes hodinku. Samotná přečerpávací nádrž je velmi zajímavým stavebním dílem, ale ještě úchvatnější jsou ty výhledy od ní jak na Vysoké Tatry, tak i na Západní Tatry Roháče, či na Nízké Tatry na druhé straně.
VÝCHODNÁ VYSOKÁ
Protože jsem se ani v dětství prakticky nikdy nedostal na některý z vrcholů, i přes své závratě jsem si chtěl někam vyšplhat (Lomnický štít, kam se mi podařilo poprvé dostat až v roce 2011 nepočítám, tam jede lanovka). Tak bratránek doporučil Východnou Vysokou nad Velickou dolinou. Velické pleso je krásné, o Sliezkom dome by se dalo polemizovat, ale ten už tam za ty roky taky tak nějak patří, ale Velická dolina po vystoupání nad Velické pleso docela zpustne a je spíše suchopárná než malebná. Ovšem i to má své kouzlo. Rozhodně ale tato cesta už patří do těch náročnějších, protože jen vyšplhání se na Prielom zabere docela dost času a sil, se zlatým hřebem ve formě již náročnějších řetězů. To pro moje závratě ještě problém nebylo, ale následné finální stoupání na samotný vrchol Východné Vysoké už byl mnohem horší. Kamenitý sráz jakoby nikde nekončící a dosti prudký jsem zdolával odhodlaně až do poloviny, ale pak se dostavila krizovka a už nebylo moc času na vymýšlení, tak jsme raději zaveleli k sestupu, cca. 100 metrů pod vrcholem. Mít tak o hodinu víc času, snad bych se tam dostal, ale ve všech horách platí zásadní pravidlo: "Není důležité dosáhnout vrcholu, ale bezpečně se vrátit". Tedy počítat i se zpáteční cestou...
JAVOROVÁ DOLINA
Javorová dolina je z druhé strany Tater směrem od Polska, vchází se do ní z malebné vesničky Ždiar. Je to jednodušší ale celkem dlouhá cesta, i pokud chce člověk projít jen dolinu tam a zpět. Možné je však ji také projít a pokračovat např. přes Kopské sedlo k Zelenému plesu a u něj pro mne asi nejkrásnější chatě dříve známé jako Brnčalova chata (Brnčalka), dnes pojmenovaná Chata pri Zelenom plese. Od ní poté nejspíše Dolinou Zeleného plesa do Tatranské Lomnice. Taková cesta je nádherná, ale velmi dlouhá a je potřeba na ni vyrazit velmi brzo ráno. Moje mamka se i přes svou už o trošku horší pohyblivost rozhodla zkusit aspoň kousek doliny projít s námi, nakonec jsme všichni došli až docela hluboko do doliny, dali si příjemný piknik a vrátili se zpátky. Taková krásná celodenní procházka. ;-)
